Při jednom pivním posezení s hráčkami týmu Prague Harpies vznikl nápad vyfotit fotku na náborový plakát. Měl být sexy, drsný, odhodlaný a malinko krvavý, prostě takový, jaký je americký fotbal.
A tak jsme se jednu neděli sešli a pustili se do toho. Protože umělé krve bylo víc než dost a obě děvčata byla v tu chvíli ochotné vyfotit téměř cokoliv, lehce jsme přesáhli rámec zadání a nafotili i fotky úplně mimo koncept.
Když jsme vyčerpali možnosti interiéru, přesunuli jsme se ven. Měli jsme v plánu nafotit nějaké monumentální fotky, takže jsme naplnili červený kabriolet a vyrazili na Vítkov. Na Vítkově jsem rozestavil světla, 3x bliknul a generátor záblesků byl bez šťávy. Nedostatečná a ve spěchu provedená kontrola vybavení se přihlásila o slovo. Připojil jsem generátor záblesků do zásuvky červeného kabrioletu, nastartoval motor, nechal ho nabíjet a chválil výrobce za tak chytré řešení. Vytáhl jsem odraznou desku a začal jsem lovit poslední zbytky zapadajícího slunce. Asi po půl hodině se ozval výbuch, z červeného kabrioletu se začalo kouřit a vytekla z něj všechna chladící kapalina. To se o slovo přihlásilo tropické vedro. Takže v tu chvíli jsem měl na Vítkově dvě fotbalistky s kompletní výstrojí, svojí výbavu, nepojízdný kabriolet a na krku hlídku policie, která chtěla vidět povolení k vjezdu. Samozřejmě jsem ho neměl. Těžko říct, co přimělo policisty přimhouřit oči nad chlápkem v bílém tílku, špinavém od velmi realistické umělé krve, když má za sebou dvě holky s krvavými šmouhami na obličeji… Asi měli rádi americký fotbal… 🙂
Nakonec jsem vyslal obecně platný signál „dívka v nouzi“ a přátelé mi zase pomohli a odvezli mě, děvčata i vybavení. Takže díky, Kačabo. A náborový plakát byl nakonec úplně jiný… 🙂